Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

Vando, já mám pocit, že ty vůbec nechápeš, co jsem se snažila napsat. Nepsala jsem, že si chlap jen tak postaví hlavu, že nepůjde a že pak jen tak natruc znepříjemní ženě porod postojem "já jsem sem nechtěl". Pokud sis nikdy v sexu nezpůsobila psychický blok vůči milované osobě nebo sexu jenom tím, že ses snažila druhého potěšit a šla do něčeho, do čeho jsi jít nechtěla - buď ráda, je to hnusný pocit. Přijde mi nelogický, proč bych měla milovanou osobu tlačit do něčeho, co nechce, na zřejmě není připravený a riskovat, že třeba pak bude mít stejný blok, jaký jsem si prožila já. A k té citové podpoře - zažila jsem i milování, kdy se partner se mnou miloval sice z vlastní vůle (chtěl mi udělat radost :o)) ), ale on sám neměl na sex ani pomyšlení. BYLO to něco úplně jiného, než běžné milování, NEŘINESLO mi to žádné uspokojení. Pokud by tak vypadala podpora u porodu (miluji tě, tak se ti SNAŽÍM vyhovět), byla by to docela bída.

MMCH já jako rodička mám proti doprovodu jednu výhodu - porod si prožívám a vím, že není taková hrůza, jakou v ní dost možná vidí doprovod, který narozdíl ode mne není oblitý těmi správnými hormony. Navíc já rodím, já jsem v činnosti... on prakticky nemůže skoro nic, občas dokonce jenom čekat a koukat. V tomhle směru to pro doprovod může být těžší, než pro mne, po psychické stránce. Už proto bych manžela k porodu nenutila, kdyby jít nechtěl, tak jak mě nabádá článek. Ano, zajisté bych mu řekla, že bych ho u porodu ráda měla a přidala důvody, proč. Ale víc bych ho nenutila, rozhodnutí by bylo na něm. ROzhodně ne neustálý nátlak, podsouvání toho, o co by přišel nebo podposávky s haněním těch, co u porodu nebyli...