Dvě připomínky - píšeš, že manžela by ani nenapadlo uvažovat jinak. Jsem se svým mužem 18 let (ježíšmarjá), ale opravdu nemám schopnost číst mu myšlenky. Stejně jako on neumí číst moje. Myslím, že bychom si často početli nepěkné věci. A dál píšeš, že kdo zažil porod s partnerem, ví jak je to krásné. Já jsem porod s partnerem zažila, ale krásný mi nepřipadal.Pro tvého muže byl třeba den porodu nejkrásnějším dnem v jeho životě, ale tak to přece nefunguje všude. Můj muž považuje za nejkrásnější období období současné, kdy je klukovi pět (s tím se ztotožňuju). Porodem to přece jenom všechno začíná, ale pak se děje tolik věcí, které povědí hodně o kvalitě muže, ženy i partnerského vztahu, že mi těch pár hodin porodu opravdu přijde nedůležitých. To je zase můj názor a nikomu ho nevnucuju, pokud máš pocit, že porod je natolik zásadní, že si ho muž nemůže nechat ujít, dobře udělal, že tam šel. Proto ale přece nelze odsoudit tu část mužů, kteří k porodu jít nechtějí, ať jsou jejich důvody jakékoli, jako sraby, zbabělce a nezodpovědné floutky, kteří pak nebudou schopni a ochotni se aktivně zapojit do fungování rodiny.
Předchozí