Přidat názor k článku Chovatelské okénko - díl první: Přichází přemožitelka!

díky za pěkný článek, Tebe čtu vždycky ráda - nezklameš!!
Jsem taky "psí" člověk, bohužel od podzimu bez psa. :o(((
Psi mě provázejí více než polovinou života a teď, když od listopadu žádnýho chlupáče nemáme, je mi z toho smutno (bez ohledu na práci kolem dětí, zaměstnání atd. atd., prostě mi "někdo" chybí).
Teď vybíráme plemeno - přemýšlíme o entlebušském salašnickém psu - plánujeme návštěvu jedný chovky a já, abych se z toho úplně nezbláznila, chodím aspoň vypomáhat do místního útulku. Bála jsem se, že mě to bude spíš psychicky ničit, není to sice jednoduché v takové míře se setkávát s tím, co se některým "čumákům" může během jejich života přihodit, ale mám super pocit z toho, že jim můžu aspoň trochu pomoct - vzít je na procházku, přinést jídlo, nějakou laskominu. Měla jsem strach, že si budu podvědomě vybírat novýho psa domů, ale ZATÍM to zvládám, říkám si, že když si vezmu jednoho domů, ostatní tam zůstanou, ale takhle jim můžu udělat pidi-radost všem :o)))

A co týče některých kontroverzních příspěvků - v reakcích na takový článek mi to přijde trochu mimo mísu. Asi jako, kdyby někdo na diskuzi o IVF nebo o neplodnosti přišel vyprávět o tom, jak ve starověké Spartě musel být každý novorozenec prohlédnut radou starců, kteří zavrhli všechny slabé děti a nařídili je svrhnout ze skály.