Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

Sylvie, k tomu prvnimu odstavci: ja jsem si vsimla, ze jsi psala, ze mluvit je pro tebe normalni, a opakuji jeste jednou to, z ceho zacala jsem diskusi: ja s vami souhlasim, tvrda slova jsou hnusne a vzdy zbytecne, a existuje 105 dalsich duvodu, proc chlapa k porodu nekdo nebere.

Jen na slabou obhajobu zen, ktera tvrda slova pouzili k popsani svych moznych pocitu, jestli by ten jejich manzel by odmitl: z hlediska konkretniho vztahu to prekvapeni, zklamani, hluboky udiv a zahorklost muzou byt celkem logicke. Ja sama za sebe rikam, ze byla bych nesmirne prekvapena, ale to kvuli tomu, ze manzele jsem si vyhledla kvuli jistym vlastnostem, dite od zacatku byl nas spolecny projekt a obecne na stereotypneho "chlapa" a "zenskou" v rodine se nedelime. Ale to neni vsem povinny model, u jinych je to jine, a mluvit o chlapech, ktere u porodu nebyli obecne jako o srabech je bez pochybnosti ne jen hnusny, ale i prozrazuje omezenou predstavivost jejich autorky.

K tem hormonum: se vsi pravdepodobnosti ten oxytocin a i endorfiny se vyplavi i u chlapu, ten muj byl take docela v tranzu, a poporodni euforii zazil, zatim co ja ne. Ale nevim jestli nejaky vyzkum o lidech to dokazal. Profilakticky jsem sveho muze pripravila cetbou Odenta:-). Jako chlap pripadnym ctenarum chlapum to vysvetlil vcelku zrozumitelne:-)).