Nechápu tě, že nechápeš, že někdy nechce žena u porodu manžela :).
O tom, jestli bych chtěla manžela u porodu nebo ne jsem promýšlela několik roků dávno před tím, než jsme se rozhodli mít dítě :). Od původního zamítavého stanoviska jsem nakonec došla k tomu, že manžela ano. Byl u porodu a jsem tomu ráda, ale upřímně, především kvůli tomu společnému zážitku z narození dítěte. Po praktické stránce (co se pomoci a psychické podpory týče) mi byl spíš na obtíž. Porodit musí žena a pokud se na porod dokáže lépe soustředit, když tam bude sama (můj případ), tak to tak prostě je a těžko z toho soudit, zda je v jejich vzájemném vztahu něco shnilého nebo ne.
Jinak mě osobně by nejvíc při porodu vyhovovalo, kdyby mě při tom nikdo neotravoval (včetně manžela), a to až do chvíle, než se mimi vykulí.
Od chvíle, co bylo mimi na světě, jsem byla moc ráda, že se z něho můžeme radovat v jedné chvíli společně s manželem oba, ale až opravdu v tu chvíli jsem ocenila, že u porodu je.
Předchozí