Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

Můj manžel byl z těch, kdo nechtěl o své přítomnosti u porodu zpočátku ani slyšet - jeho představa byla klasická (co jiného si člověk z "televizních porodů" odnese?), tj. krev, nesmírná bolest, křik. A protože při pohledu na krev z rozříznutého prstu je mu skutečně na omdlení, měl obavy, že by se doktoři museli věnovat jemu namísto mě. Obrat nastal poté, co jsem přinesla domů knihu "PARTNER U PORODU" a přiměla ho ji přečíst. Doslova pookřál, protože z hrůzného mediálního obrazu se stala praktická záležitost, jak pomoci své ženě a dítěti. Určité obavy z krve stále přetrvávaly, ale zcela zmizely po předporodním kurzu u paní Štromerové - vřele doporučuji, na rozdíl od většiny kurzů pořádaných porodnicemi. U porodu byl výbornou a aktivní podporou, sám byl nadšen a dodnes mi velice děkuje, že jsem si dala tu práci, abych ho k porodu dostala. Z osobní zkušenosti tedy radím - opakovaně přesvědčovat a to hlavně pomocí pravdivých, mediálně nezkreslených informací. Dostupných knih už je dnes na trhu dost (Penny Simkin, V. Marek, M. Odent, Leboyer, atd. ...) Takže budoucí maminky - nevzdávejte to po prvním odporu svých mužů. Porod není nutné zlo, ale naopak může být jedním z nejkrásnějších společných zážitků. A skutečně je jiný, než si většina mužů představuje.