Přidat názor k článku Tajemství chůze

Můj syn je naprosto zdravé dítě, na žádnou rehabilitaci jsme nikdy nechodili (pouze po narození neuroložka myslela, zda nemá záklon hlavy jako důsledek slabého dušení při porodu, ale na kontrole ve 2 měsících bylo vše v pořádku, takže syna už nechtěla znovu vidět). Ve 3 měsících ještě nedržel hlavičku úplně tak, jak se od dětí jeho věku očekává, tak nám lékařka odložila očkování. Na další kontrole ale bylo vše v pořádku, od té doby psychomotorický vývoj lékařka nijak nekomentovala. Nicméně poprvé se sám přetočil na bříško v 7 měsících, krátce potom se začal plazit, poprvé se sám posadil v 9,5 měsících (nikdy jsme mu nijak nepomáhali), postavil se s oporou v postýlce cca v 10 měsících (většinu dne se nosil, protože jinak byl plačtivý, nebo byl na rozloženém gauči na zemi, tedy bez možnosti se zvedat u příček), někdy mezi 10. a 12. měsícem se postavil sám bez opory začal chodit kolem nábytku a přesně v den, kdy mu bylo 13 měsíců, udělal několik prvních samostatných krůčků ve volném prostoru (nikdy jsme ho nezkoušeli vodit za ručičky, resp. párkrát se o to pokusila babička, ale jen chvilku) a asi 14 nato dostal své první botičky (neměl žádné "capáčky", venku byl do té doby bosky nebo v ponožkách - naštěstí byl zrovna konec léta). Nyní už krásně chodí a zkouší běhat. O hypotonii nic nevím, ale v 10 měsících bych na vašem místě byla na základě své osobní zkušenosti ještě zcela bez obav.