Přidat názor k článku Tajemství chůze

Četla jsem někde i názor, že naboso doma jen na koberci, ale ne na plovoucí podlaze, což je podle mě nelogické (jednak koberec, byť huňatý, je pořád placatý, jednak koberce mají různě dlouhý vlas, takže některé si co do tvrdosti s plovoucí podlahou nezadají). Příspěvek Mateřídoušky mi rovněž mluví z duše. Konečně jsem navíc možná pochopila, proč botičky od Deichmanna (německé), které měl syn jako první, nebyly až přes kotník (měla jsem z toho zpětněvýčitky, když mi dali "nalévárnu" v prodejně DPK, kde mají mimochodem spousty kotníčkových capáčků pro děti, které nechodí, ale už se samy staví...). Koupila jsem jedny úplně špatné botky (Humanic - po dvbou měsících se už tak tvrdý vnitřek ještě navíc zdeformoval), tak jsem teď tíhla víc k českým žirafovým botičkám, ale možná se nakonec vrátím k těm německým. Nám doktorka radila na doma bačkůrky nedávat, spíš protiskluzové ponožky proti zimě. Taky jsme bojovali s babičkou, syn od ní dostal postupně dvoje bačkůrky, nosí je ale jen občas (zpravidla když jdeme k babičce - bydlíme u ní v domku - nebo když je tak chladno, že ponožky nestačí - máme v bytě jen plovoucí podlahy a lino, ne koberce). Přesně jak píše Mateřídouška, všímala jsem si, jak syn hýbe prstíky na nožkách, když si hraje, jak si je probírá ručičkama - s botičkami by mu svaly na nožkách nutně musely zakrnět. Nadto sám od sebe zkouší ťapat po různém povrchu - třeba si vysypal na zem kolíčky a zkoušel po nich chodit. Podle mě děti z velké míry intuitivně vědí, co a kdy potřebují (např. můj syn právě přestal potřebovat moje mlíčko, od úterka už ho nechce a výslovně mi řekl, že už ho pít nebude:-))