Přidat názor k článku Tajemství chůze

Syn byl naprosto zdravý, po jedné vleklé infekci, kdy ve věku 7 měsíců ztratil víc tak 1 kilogram váhy ho kontrolovala neuroložka a dověděli jsme se, že je hypotonický - nesouviselo to nijak s tou infekcí (má menší svalový tonus, doktorka se podívala na mě a prohlásila, že to má po mě, tak jsem se v 26 letech dověděla novinku i o sobě). Chodili jsme na rehabilitace pouze na posilování zad, byli jsme upozorněni, že nejlepší by pro něj bylo, kdyby se nadále plazil, pak hooodně dlouho lozil a chůzi mu prorokovali do 18měs. Lozil někdy kolem 10 měs, sám se posadil až po roce a chodit začal opatrně v 15 měs, v pravém slova smyslu vlastně až v 16 měs. Podle důrazných rad lékařů jsme nikdy neposazovali, nevodili za ruce a postýlku jsem tak jako tak používali pouze na spaní, přes den byl na zemi na dece. Vše zvládl podle tabulek v rámci širší normy. Nejhorší byly babičky, velmi netrpělivé, nás to samozřejmě taky někdy mrzelo, ale doktoři nás ujišťovali, že je naprosto zdravý a potřebuje víc času, který mu máme dát. Mě rodiče posazovali, vodili za ruce a ty bolesti zad, kterými trpím bych nikomu nepřála. Neříkám, že za to mohou mí rodiče, ale je možným, že k tomu přispěli.