Na tabulky kašlat je dobrá rada. Sama bych se podle ní řídila. Jenomže dcerka taky byla ve všem pozadu. A nejsem tak drsná, abych nad tím mávla rukou, samozřejmě sem srovnávala. Chodit začala až v roce a půl, budou jí dva a do nedávné doby jsme o ňákým mluvení ani nesnili. Dobře vím, že každý dítě je jiný a říkala sem si, bohudíky za to, že je, jaká je, že je zdravá... ale nedalo mi to a když sem viděla ostatní děti v jejím věku, který byly fakt už jinde, tak mě to mrzelo. Né že bych chtěla "turbomena" ale třeba když sme chodili do cvičení a všechny ostatní děti se napovel rozeběhly k maminkám a ona si tam sedla a hrála si s prstíkama a vůbec nevěděla, co se po ní chce, tak mě jí bylo líto. Chtěla sem, aby byla stejně šikovná jako ostatní, ale nebyla. Když ostatní děti lezly do tunelu, tak sem ji tam musela násilím vtlačit a ona se uprostřed zasekla a museli sme ji vysypávat ven. Normálně bych se tomu smála,ale byla taková ve všem a mě to fakt mrzelo. Né kvůli mně, ale kvůli ní.
Takže nebrat děti podle tabulek je dobrý, ovšem koho to nezamrzí...
Předchozí