Přidat názor k článku Chválením nic nezkazíte

No holky, super, zase se přidám do party. Články tohoto typu a následné (anti)reakce, to je něco pro mně ! Ale opravdu mi dnes nezbývá než s vámi souhlasit. Stejná atmosféra jako u Jany panovala i u nás. A čím víc mi roste dítě, tím víc jsem na rodiče v duchu naštvaná. Musím říct, že se vůbec nedivím, že ze mně vyrostla ustrašená holka s nulovým sebevědomím. A to rozhodně nejsem žádná ošklivka. Ale věkem se to stále zlepšuje. A od narození Terezky tuplem, páč musim svojí upejpavost hodit stranou a "rvát" se za práva mýho dítěte. Ale za to vděčím sama sobě. Svým rodičům "vděčím" za to, že mi to trvalo tak dlouho.

A ještě poznámka ke kritikům tzv. americké výchovy. Mně je samozřejmě jasné co kritizujete, rozhodně nejsem stoprocentně pro tento styl. Ale když pak člověk vidí, jak jsou Amíci zdravě sebevědomí, mají pocit, že dokážou co chtějí, nebojí se výzvy a už vůbec se nebojí nahlas říct svůj názor..... Do háje proč já nejsem taky taková ? No, zřejmě kvůli výchově. A tak budu sakra pracovat na tom, aby alespoň moje děti byly takové. Aby měli pocit, že můžou dokázat všechno na světě. Že můžou být prezidentem nebo kosmonautem. Když budou chtít. Vždyť víte...Chválit, chválit, chválit!