Taky jsme měli štěstí na rehabilitační sestru. Všechno nám třikrát vysvětlila, jak se která část těla má nebo nemá napínat, nechala mě s malým dělat nový cvik tak dlouho, dokud jsem se ho nenaučila. Hodně nás povzbuzovala, hlavně ze začátku, protože jsem byla celá nešťastná z toho řevu, jak se malému cvičení nelíbilo. Sestra nám říkala, že musíme cvičit poctivě, pravidelně a ve stejný čas a mimi že si na cvičení zvykne. Byla to pravda, malý si na cvičení zvykl, pak už jenom občas kníkl a vydržel. Měli jsme k Vojtovce doporučených ještě několik posilovacích cviků, třeba na balóně, a to malého hodně bavilo, proto se na cvičení těšil. Cvičili jsme od šesti týdnů do necelého roku.
Myslím si, že když maminka cvičení moc nevěří a když ho odbývá, způsobuje tím oboustrannou nespokojenost.
Ublížit to dětem přece nemůže.
Předchozí