Rozhodně jsem svého muže nikam "netahala", k porodu šel zcela samozřejmě sám a dobrovolně, doma o tom nepadlo ani slovo, od začátku těhotenství nám to připadalo samozřejmé. A ten nesmysl o tom, že se nemáme divit tomu, že na nás partner ztratí chuť, mě dost povavil. Je to něco jako teorie o tom, že dokotor-gynekolog zákonitě musí být homosexuál nebo alespoň totální asexuál, po tom co každodenně vidí v práci. Žádný muž u porodu není nikým nucen koukat se partnerce do rozkroku a i přes to, že můj muž i tuto fázi porodu viděl, náš sexuální život po porodu to nikterak neovlivnilo. Připadá mi primitivní myslet si, že máme partnery u porodu a v poradnách na ultrazvucích jen pro to, že bychom to samy nezvládaly. Na víc můj muž by si narození svého dítěte nenechal upřít ani kdybych se jeho přítomnosti bránila(což bych nikdy neudělala).
Předchozí