Přidat názor k článku Ironie a výsměch ve výchově

Kohnova,

Zacnu z toho, ze te povazuji za jednu z nejchytrejsich a zajmavejsich diskuterek v rodine. Ja o stredoskolske pedagogice nevim nic, autora neznam jinak nez z par clanku, a rada si vas poctu, jestli budete pokracovat. Mam jen ted jednu formalni namitku. Rict, ze nekdo "nema rad ucitele", je asi velka blbost. Ten kdo kritizuje nektere at rozsirene nebo marginalni praxi, nemusi nemit rad celou skupinu ani dokonce konkretni lide, kteri to delaji (to pak psychologove nemeli by radi ani rodice deti, ustavni soudce soudce krajske a politiky a t. d. a t. d.). Doslovne nemit rad ucitele je technicky tezko proveditelne, to by Mertin mel byt poradny misanthropa a znat neuveritelne moc lidi na svete. Sice pouzivame nekdy oznaceni nemam rada (treba) Strindberga, jako recnickou figuru "celek pro cast", a myslime, ze jeho tvorba neodpovida nasemu vkusu, anebo namam rada komunisti (myslime, ze spise komunismus), ale kdyz nekdo rika, ze nekdo nema rad ucitele, ani nevim, co mam pod tim se predstavit. Rekla bych, ze spise autor toho vyroku ma problem pochopit, ze kritika nejake cinnosti netyka se kritizovanych osob ani jako individu, ani jako skupiny: je mirena pouze a vyhradne na jejich nektere nazory a praxi. Sice, doufam, ze to rozumis, jen chtela bych rict, ze pokud elita se nevyjadruje opatrne a nedava najevo co jest kriticka verejnost a jeji pravidla, nemuzeme chtit, aby pak lidi mene vzdelane a inteligentni umeli se zucastnit diskusi. Po str.s. ucitelich bych moc prala, aby toho by deti se naucili uz v nizsich urovnich, a na diskusech ve VS nebrali kritiku osobne - ani kritiku neformulovali jako namitky k osobnosti oponenta.