I když s Vámi v některých bodech Vašeho příspěvku souhlasím, tak myslím že tu mícháte dohromady "jablka a hrušky". Pravda je, že kolegu neokřikuju, když se naklání z okna, ale onoho kolegu klidně často okřikne jeho vedoucí, pokud si neplní řádně své pracovní povinnosti a je mu naprosto jedno zda pracovník má špatnou náladu nebo ho bolí zuby(a věřtě že často dost nevybíravými slovy). Jelikož pro dítě je v určitém věku též vlastně hlavní činnost naučit se správně chodit, vyhýbat se hlubokým kalužím a různým jiným nástrahám, myslím že určité okřiknutí je na místě, nakonec já jako rodič jsem za něj zodpovědná a případné následky budu muset zodpovídat já. Stejně jako můj nadřízený v práci, též se za mé neúspěchy bude zodpovídat někde na vyšších místech.
Každý se musíme naučit určitým pravidlů, jinak tu nebude demokracie, ale anarchie.
Na závěr bych ještě chtěla podotknout, že chválit holčičku za to když bouchla bačkůrkou chlapečka po hlavě se slovy: "Ty jsi šikovná, je vidět že se kluků nebojíš", podotýkám že ten chlapeček jí vůbec nic nedělal, je opravdu víc než nemístné. Tento případ jsem zažila v loni na vlastní oči.
Předchozí