Přidat názor k článku Děti i rodiče mají mít svá tajemství

Sabai, myslim, ze si s tim vubec nemusis lamat hlavu. Ve dvou letech se dite porad formuje. I kdyz je ted stydlivka, za rok se mozna budes divit ;) Moje dcera byla taky vzdycky desne stydliva, takovy typicky "mamanek". Dokonce jednu dobu nechtela chodit ani ven s tatinkem, pokud jsem nesla s nima (a to je manzel naprosto uzasny tata a s detma se umi poradne vyblbnout). Zijem v zahranici, tak nemuzu dat deti na hlidani rodicum ani tu zatim nemame takove zname, kteri by si dobrovolne deti na pul dne pujcili. Takze obe dve deti travi cele dny jen se mnou. CHodime na vsemozne aktivit, aby se dostaly do kolektivu, ale pokud je tam maminka, je to vzdycky jine. Na samostatnost to myslim nema zadny vliv. Pred par mesici jsem zacala davat dceru (ve dvou a pul letech) na dve odpoledne v tydnu do skolky a nestacim se divit, jak se rychle osamostatnuje. Ze zacatku to byl boj, ale ted je ze skoky nadsena, tesi se a zmenil se i jeji postoj k ostatnim. Uz se lidi neboji, na hristi se klidne necha houpat od cizi maminky, hraje si bez problemu s ostatnima detma a me si vubec nevsima.
Ja jako mala jsem to mela tezsi. Jsem jedinacek a taky jsem byla s mamou porad doma. Dokonce jsem ani nechodila do skolky a prvni stupen zakladky jen na par mesicu v roce. Je ze mne totalni introvert a jeste nekdy ve dvaceti jsem mela potize vubec se bavit s lidma, proste jsem to neumela. Az s bezvadnym manzelem jsem asi "znormalnela" :)
Takze rozhodne nepanikar, ze je dcera stydlin ve dvou letech. Ve skolce se to urcite trochu zmeni. Dulezite je, ze si toho jses vedoma a chces s tim neco delat. Moje mamka si to uvedomila az nekdy v mych osmnacti kdy uz bylo docela pozde neco napravovat..