Přidat názor k článku DDT porodnictví

Sosane, taky myslíš, že ideální je vybrat si nejlepší porodnici podle svých priorit, a pak se tam mlčky podvolit? Ale nemyslím mlčky naštvaná, myslím mlčky šťastná, prostě odpustit porodníkům jejich nedokonalost. A co myslíš, když někdo nemá tu možnost jet do té své vybrané porodnice, ale musí zůstat doma ve fakultce, tak co bys dělal ty? Já jsem pro to podvolit se a odpustit jim nedokonalosti i tam, jak píšeš ty - nevnucovat jim jiné móresy. Protože oni uvažují v určitém rozmezí a jiné rozmezí by stejně nepochopili. Prostě vybrat si z toho, co tam nabízejí a nebo slušně požádat o laskavost, zda by nemohlo být poskytnuto něco (třeba " mohla bych na gymnastický míč, který támhle leží?"). Já se domnívám, že ve vztahu muž lékař(nebo podobně odchovaná lékařka) a žena rodička lze svou komunikací hodně vylepšit nebo pohoršit. Připadá mi, že poddajná prosba zmůže více než odbojná rebelie. Bojovnicím se tohle prostě nelíbí, protože jim připadá pod úroveň, aby se musely doprošovat o svá základní práva. Já myslím, že v oblasti přirozeného porodu bojovnice vědí mnohem více než lékaři, protože ti přirozený porod dá se říct vůbec neznají, znají jen medicínský. Ale oni ti lékaři práva rodiček vnímají jinak, chtějí být ze zodpovědnosti a starosti veliteli porodu, protože porod berou jako velké riziko nikoli jako fyziologickou věc. A určitě je lepší v zájmu hladkého porodu jim to velení nechat, spolknout, že vím víc než oni, myslím totiž vlastně jen nechat jim ten pocit, že oni velí a uvnitř si velet sama. Když totiž nic nevím, je snadné jim nechat velení. Když ale vím víc než oni, jde to jen s velkou dávkou odpuštění a lásky, to předání velení. A v tom mají bojovnice právě tu slabost, jde jim o vítězství ve velení a neumějí odpouštět. Jejich svět jsou jejich práva a přitom vnitřní komunikace s děckem při porodu trpí. Protože buď se naladím na očekávání protivenství a nebo se naladím na děcko - obojí najednou není možné. Vím to dobře, jsem totiž bývalá bojovnice.