DDT porodnictví

Hlasy zatím osamělých odborníků a rostoucí armády postižených jsou jednoznačné: stáváme se čím dál bezmocnějšími oběťmi "medicínskoprůmyslového komplexu" a stále očividněji špatně nastaveného systému "zdravotnictví" (rozuměj, "nemocnictví", protože lékaři se zabývají výhradně nemocemi).

Současné problémy ministryně zdravotnictví jsou jen špičkou ledovce zcela nevyjasněných postojů a absolutního nedostatku jakékoliv vize. Lékařům porodníkům a anesteziologům jde o práci (a o peníze až v první řadě, i když např. nepřiznávají, že je jich více než před deseti lety, kdy se ovšem rodilo dvojnásob dětí), a nastávajícím maminkám o přirozený (humánní) porod a zdravé děti a budoucnost.

Současné porodnictví mi v něčem připomíná případ DDT. Také velké oslavy konečného řešení všech problémů se škůdci našich zahrad a polí (jak krásná to byla statistická čísla), a za nějakou dobu zjištění, že nejde o spásu, ale spíše o katastrofu, a celé další generace s tím mají dodnes velké starosti.

Neexistuje jediný důkaz, že to, jak dnes probíhá porod v továrnách na děti, které se nazývají porodnice, je (kromě několika procent akutních patologických případů) pro ženu rodičku a její dítě bezpečné a prospěšné. Naopak, existují již desítky závažných studií, dokazujících, že téměř všechno na běžném lékaři vedeném porodu (poloha, rutinní přístupy a postupy, odcizení, aplikace povzbuzujících a utišujících prostředků atd.) ženu rodičku a především její dítě ohrožuje a bohužel také někdy na celý život často fyzicky a hlavně psychicky negativně ovlivňuje.

Na veřejném shromáždění na podporu samostatných porodních asistentek, na kterém se na prostranství na Klárově 20. ledna 2004 sešlo asi dvě stě maminek, miminek a několik tatínků (včetně žurnalistů) byla nejdokonalejším a přímo symbolickým vyjádřením tristní situace českých žen-rodiček fena, která volně a svobodně pobíhala mezi lidmi a kočárky s na jednom boku sprejem nastříkaným nápisem "Rodím" a na druhém "doma".

O tom to všechno je, vážení. Nejde jen o spor mezi odborníky (finančně zainteresovanými na stávajícím stavu a už z principu nastavení našeho "nemocnictví" ostře zaujatými proti jakýmkoliv změnám), poslanci a senátory (z nichž většina jsou muži, kteří si navíc návrh zákona o nelékařských povoláních zcela jistě podrobně nepřečetli a "neprohlédli" tak fintu navrhovatele, Ministerstva zdravotnictví, které jedinou větičkou hodlá lékařům poskytnout i u porodů naprostý monopol a zlikvidovat tak profesi porodní asistentky), a tou částí ženské populace, která chce žít v demokracii (s možností svobodně si zvolit, tak jako ve většině zemí EU, způsob porodu). Je totiž jednoznačně prokázáno, že matky, které rodí s porodními asistentkami, mají daleko méně případných komplikací (a navíc rodí snadněji a také, vážená vládo a pojišťovno, daleko levněji).

Zatímco každá fena má to štěstí, že může "rodit doma", tedy v bezpečí známého prostředí, česká žena je většinou nic netušící a propagandou "odborníků" zmanipulovanou obětí mašinérie systému, který sice proklamuje její dobro, ale ve skutečnosti ji svými pravidly omezuje a na porodnických odděleních "továren na poškozené výrobky" přímo znásilňuje.

A který se na jedné straně zaštiťuje jediným vybraným statistickým číslem (zeptejte se skutečného a především odvážného odborníka, co všechno nás tohle číslo kojenecké úmrtnosti stojí), ale jiné údaje a možnosti úmyslně zamlčuje.

Tak jako kapři, ani lékaři a ministerští úředníci si "rybník" (svého zdroje obživy a také dnes již téměř absolutní moci nad plátcem-pacientem) nevypustí. Je to na vás, ženy, matky, a dcery, budoucí rodičky. To vy můžete změnit systém, který přestal vyhovovat a fungovat, třeba tím, že si vyhledáte příslušné informace (a nezkreslená a nezamlčená čísla a fakta) a pak do těch porodnic, ve kterých z vás dělají nesvéprávné loutky, a ve kterých z vás tahají děti (až jim utrhnou hlavičku), prostě přestanete chodit.

Jsem si jist, že za několik let nám lékaři s velkou slávou oznámí, že rodit se má a dá také jinak. Jenže, pokud to nezměníme, oni si, právě tak jako v případě DDT, jen umyjí ruce a přepíší učebnice. Ale nám všem, kteří jsme, kdybychom byli porozeni s úctou a pokorou k životu (ne k plánu mezd a jednomu ukazateli), tedy přirozeně, mohli být např. daleko inteligentnější, zdravější, tolerantnější, ekologičtější a soucitnější, zbudou, tak jako po DDT, na celé další generace jen oči pro pláč a hory starostí, jak se vypořádat s individuálními i celospolečenskými důsledky stávajícího a tvrdohlavého porodnického "sociálního inženýrství".