Ahoj Kiki,
zkoušela jsi zajít za odborníkem? Psychologem? Možná by ti to mohlo trochu pomoci. Z čeho konkrétně máš strach? Z bolesti? Z neznáma? Ze sebe-že to nezvládneš? Já jsem taky nechtěla mít děti, protože jsem se bála porodu. Potom jsem potkala bezvadného (teď už) manžela a přišlo to samo. Naštěstí. Otěhotněla jsem, přestože jsem strach z porodu stále měla, ale asi ne tak velký, jako ty. Celé těhotenství jsem byla přesvědčená, že porod nepřežiju a snažila se na to připravit manžela. Pak porod přišel, přežila jsem ;-). Když bylo mimču devět měsíců, otěhotněla jsem podruhé. Strach z porodu byl menší, ale byl. Naštěstí už jsem u druhého těhotenství netrpěla myšlenkou, že při porodu zemřu. Přežila jsem i druhý porod, nebylo to tak hrozné, jak jsem si představovala. Chci mít ještě další děti, ale porodu se bojím pořád, přestože mám dva za sebou. Taky jsem původně uvažovala o císařském řezu nebo aspoň o epidurální anestezii, ale četba knížek o porodech mne přesvědčila, že pro miminko, i pro maminku je nejlepší "normální" porod, který jsem tedy absolvovala. Držím palečky a věřím, že to u vás dobře dopadne, ať už s miminkem, nebo bez něj. Jsi dobrá, že ses ke svému problému takhle přiznala, podle mě jsi na dobré cestě porodit přirozeně, jako já. Taky mě pak utěšovalo, že porod je nějak časově ohraničený a že trvá zhruba jeden den - se vším všudy (u někoho dýl, u někoho míň) - a co je to proti celému životu - jeden den?
Přeju hodně sil - hlavně psychických :-)
Předchozí