Přidat názor k článku Císařský řez na přání

Ahojky Kiki, když jsem si četla tvůj článek, napadalo mě, co ti k tomu napíšu a teď vidím, že už asi mnohé bylo řečeno.

Já osobně jsem porod, v době, kdy jsem nebyla těhotná, nijak neřešila, věděla jsem, že je to hrůza,ale nač si zouvat boty, když brod je ještě daleko :-) Pak jsem otěhotněla a jak šel čas, uvědomovala jsem si, že to dítě prostě holt nějak ven dostat musím, že už není cesty zpět. Ke konci těhotenství,podotýkám, že problémy typu nevolností, tvrdnutí břicha, poslíčků, páteřních bolestí a jiných těhuláhůdek se mi zcela vyhnuly, jsem se na porod de facto už těšila, protože už mě nebavilo chodit po světe s vizáží ala Keiko a neuvěřitelně jsem se těšila na okamžik, kdy si obleču normální džíny (což se mi ovšem navzdory mému očekávání nepovedlo hned v porodnici, nýbrž až po nějakých třech čtyřech měsícíh :-)))A pak to přišlo..po pohodovém těhotenství jsem si pobyla nahekárně s kontrakcema po 4-10 minutách dva dny, samotný porod, i když i s epidurálem bolel, byl VYSVOBOZENÍM!!!!Samozřejmě, že jsem si další týden říkala, že druhé dítě pouze císařem nebo adopcí,ale dneska už na to hledím objektivně...císař je prostě operace, někde jsem četla že snad 4 x rizikovější než spontánní porod, takže podle mého soudu by se k němu mělo přistoupit jen ze život či zdraví ohrožujících důvodů,a to přesto, že znám mnoho holčin, které si ho nemůžou vynachválit.
Nicméně...tvůj problém je evidentně psachického rázu a domnívám se, že by se klidně mohlo stát, že bys právě kvůli psychice opravdu nedokázala spontánně porodit. Takže asi bych opravdu nejdřív vyhledala poradu psychologa. A pravdou je i to, co tu psaly holky přede mnou, i když si ofiko císaře objednat nemůžeš, jsou cesty, skrz které to jde.
Závěrem bych chtěla říct, že když teď jako člověk, kterej už rodil vím, jak porod bolí, tak i přesto bych šla raděj znovu rodit než si nechat vytrhnout všechny osmičky, což jsem měla učinit už před rokem a kvůli strachu to pořád odkládám :-)))