Po přečtní článku musím reagovat a chci Tě povzbudit. Když jsi v sobě našla odvahu a chuť zveřejnit svůj problém na těchto stránkách, udělala jsi první krok k jeho vyřešení... Nejhorší je mlčet a lhát sám sobě, že se nebojím. Napadá mě určitě taky odborná pomoc - psycholog, kineziologie, rodinné konstelace... Je možné, že Tvůj strach souvisí s Tvým narozením, zkus od mamky zjistit podrobnosti, třeba v terapii pomohou. Pokud je Tvůj negativní pocit tak silný, musí mít někde příčinu a ta se dá vždycky odstranit. Takže se DRŽ - obrať se na odborníky a určitě to zvládneš.
Já jsem své první miminko porodila skoro ve 32 letech, sama se šíleně bojím zubaře a celkově jsem taková "plačtivka". Porod jsem zvládla výborně, dokonce bez jakékoli pomocné chemie. Byl to nádherný a silný zážitek, ale žena musí být připravena a to hlavně psychicky, fyzicky se to pak zvládne lehce. Velmi mi pomohl manžel a dula-homeopatička. Dcera, která se nám o Velikonocích narodila je úžasná, je to nádherný a ničím nepopsatelný pocit, přivést na svět děťátko, je to nový rozměr života...je to něco, na co můžeš být právem pyšná.
I já byla před těhotenstvím úspěšně pracující, společenská a velmi aktivní. Teď si užívám klidu a procházek, mateřství vnímám jako odměnu :o))).
Moc se drž a kdyby jsi chtěla bližší informace nebo kontakty na odborníky, tak mi napiš na vykoupilata@centrum.cz
Ráda Ti pomůžu - jsem z Brna.
Jarka+chrupkající dceruška
Předchozí