Pochopila bych strach z lékaře, ale strach ze sebe samé? Pochopila bych to, kdyby např. někdo z rodiny měl problémy při porodu nebo porod skončil špatným koncem, ale takhle mi to jaksi hlava nebere. Vždyť ty vlastně nevíš, čeho se jako bojíš. A myslím, že tohle by ti gynekolog na požádání vysvětlil, možná psycholog, ale určitě to není neřešitelné.
Já jsem se porodu bála - jako každá ženská, která neví, do čeho jde, ale oba patří k mým nejkrásnějším životním zážitkům. Ano, existují ženy, které to neprožily takovým báječným způsobem, ale i tak si myslím, že většina to ráda obětovala, za dítě. I já jsem v devátém týdnu potratila - to se stává, prý hodně často v dnešní době, rozhodně bych to nesváděla na panický strach z porodu.
A můj dojem z toho článku je takový, že dítě prostě zase až tak nechceš, možná se ti líbí ta myšlenka, ale nedospěla jsi k tomu to dítě mít. A císař na přání, to je jen výmluva.
Předchozí