Přidat názor k článku Císařský řez na přání

Měla jsem podobný problém...
Ale zamilovanost a touha po dítěti ho aspoň při "výrobě" překonala. Moje obavy se podvědomím nesly dál a vyvrcholily psychickým zhroucením ve 13.tt. Naštěstí ale bylo mé tělo a dítě dost silné a neskončilo to potratem, ale otevřeně se přiznám, že má strašlivá panika (a vím, o čem je řeč) mě vedla i k myšlenkám na potrat...bože, byla jsem nemocná a díky, že jsem to přestála!!! Opravdu jsem se snažila maximálně informovat o všem, připravovat na porod ve všech směrech, žádná tabu, i o plánovaném císaři jsem uvažovala...Nakonec se to fakt přehouplo, laskala jsem bříško, těšila se, bála se míň a míň a nakonec porodila v CAP naprosto přirozeně bez anestetik, s humorem a bez traumat...Jen dodnes lituji toho zhroucení a zlých myšlenek kvůli svému malému synkovi, ale zatím se nezdá, že by náš vztah tím utrpěl...Jak to, že se to takhle přehouplo, nevím, ale stalo se a to je naděje pro ostatní!!!

Nezmiňuješ se v článku, zda jsi zkusila nějakou pomoc...myslím, že je to důležité zkusit, netrápit se sama!!! Já bych navrhovala kineziologii, případně nějakého opravdu dobrého psychologa. Věř, že se dá něco dělat! Já sama jsem kineziologa vyhledala a po psychické stránce se mi moc ulevilo, teď mám těsně před druhým porodem, nemám žádnou záruku, že bude stejně pohodový po fyzické stránce, jako byl ten první, ale netrápí mě žádné zlé myšlenky a strachy.Uvědomuji si, že mě čeká dřina, ale vím, že se to dá slušně zvládnout, fakt!!!

A co případně epidurál???

Moc bych ti přála porodit dítě, je to krásný zážitek. Netrap se ale výčitkami, každý si cestou po životech neseme něco zvláštního a tvůj velký problém je zjevně v překonání tohoto strachu, je to tvůj jakýsi životní úkol, který můžeš a nemusíš splnit. A nikdo tě nemůže odsuzovat, protože to, jak těžké to je, víš jenom ty sama!!!