Přidat názor k článku Císařský řez na přání

Jani, musím Tě podpořit, sice s autorkou článku soucítím, ale pro mě je to trošku nepochopitelné. Já jsem zase na rozdíl od autorky měla strašný strach, abych donosila svoje vymodlené mimi. Snažili jsme se 4 roky, dcerku máme po 1.pokusu IVF, nebudu spát, co jsme všechno museli absolvovat, aby se to povedlo. Mě nezajímalo, jak budu rodit, jestli to bude bolet a ty strachy z porodu. Pro mě bylo nejdůležitější donosit a porodit zdravé dítě. Byly to strašné nervy, asi jak popisuje autorka, že měla takový strach, když otěhotněla. V tomto jí rozumím. Ale když člověk opravdu něco chce, tak musí pro to něco obětovat. Ale asi by měla opravdu vyhledat psychologa, prostě odbornou pomoc, tohle není normální.Držím jí palce, to miminko stají opravdu zato. Teď tu s námi skotačí a výská, směje se na nás, prostě je to pro nás stále zázrak, že ji máme. A těch 20hod., co jsem strávila na porodním sále, to snad už ani není pravda. A šla bych do toho klidně znovu.