Přidat názor k článku Císařský řez na přání

Mila Kiki, necetla jsem predchozi prispevky, tak doufam, ze se nebudu opakovat... chtela jsem jen rict, ze me nikdy neprestava udivovat, jak jsou lide zvedavi a jake maji dotirave poznamky... Zazivame to s manzelem neustale. My narozdil od Tebe deti mit nemuzeme a smirili jsme se s tim. Presto se nas lide neprestavaji vyptavat... takze zhruba vim, jak se asi citis.

Drive jsem odpovidala ruznymi uskoky typu: "jeste ne..az", atd. ale ted jiz narovinu odpovidam, ze deti mit nemuzeme a je mi celkem jedno co si lide pomysli. Pro nas je hlavni to, ze mame jeden druheho.

Co tim chci rici je to, ze ja osobne se nikdy nikoho nevyptavam na takovehle citlive veci. Kdyz nekdo o tom sam zacne mluvit, tak samozrejme nasloucham a rada si s tim clovekem popovidam, ale nikdy by me nenapadlo se nekoho zeptat: "Tak co, kdy budou deti...?" anebo "Tak co, kdy bude svatba?" apod.

Myslim, ze bychom se meli naucit se vice vcit do situace druheho a hlavne "nechat zit"... ne kazdy spada (nebo chce spadat) do obvykle normy: skola, svatba, deti...