Přidat názor k článku Císařský řez na přání

Ahoj Kiki,
Nedá mi to a musím reagovat.Předně chci říct,že chápu tebe i tvůj strach.Zažívám si ho taky a to už mám jeden porod za sebou.Jenže já mám strach naopak z toho císaře.Na první porod jsem se těšila a bála se tak nějak normálně,občas v noci když jsem si uvědomila,že to dítě nikdo ven bezbolestně nedostane:o)Ale pořád převažoval pocit těšení se na mimčo a nakonec i na samotný porod.Porodní bolesti jsem měla 14 hodin po dvou minutách(vyvolávaný porod) a ač si myslím,že mám práh bolesti hodně nízko,nebyla to žádná hrůza.Ta bolest měla smysl,prožívala jsem ji,vnímala ji jako cestu k něčemu krásnému.A taky jsem byla chvilkami mimo,ale byl to krásný pocit.Přestal pro mě existovat svět kolem,čas se jakoby zastavil a já vnímala svoje tělo tak intenzivně jako nikdy.Myslím,že feťáci za tenhle pocit platí těžký prachy:o)Nakonec se naše slečna šprajcla těsně před cílem,takže to skončilo císařem v plné narkóze a to jsem nerozdýchala do teď.Bolest po císaři je,je hnusná,ale opět se to dá vydržet a už druhý den jsem pochodovala rovná jako svíčka po chodbách porodnice bez analgetik.Ale psychika to nerozchodila do dneška(dceři je 3,5 roku).Prostě je to jako bych běžela dlouhaťánský závod,vyhrávala a těsně před cílovou čárou mě někdo bacil do hlavy,já se probrala tři hodiny po skončení závodu a jen mi bylo oznámeno,že jsem vyhrála.Chybí ta atmosféra,ty první city a pocity,to nejhezčí z celého porodu.A proto,už nechci císaře zažít a bojím se otěhotnět.A teď k tobě.Holky ti tu radí zařídit si císaře nějakou domluvou,úplatkem a podobně.To je řešení ano.Ale co když se v půlce těhotenství začneš děsit i toho císaře?A co když se z tvé nevyrovnané psychiky po porodu rozvine laktační psychóza,toho bych se opravdu bála.Proto jednoznačná rada zní,chce to nejdřív odborníka přes hlavu a duši a pak odbornici přes porody,která ti ukáže jak z porodu vnímat jen ty pozitivní pocity a jak potlačit negativní vnímání bolesti.Myslím,že jinou možnost nemáš.Psychika je zrádná a po porodu s ní dokážou hormony ještě pěkně zatočit.Každopádně ti přeji ať je tvoje cesta k miminku úspěšná a ať je ti odměnou ten nejkrásnější a nejzdravější uzlíček na světě.

A teď ještě k zastánkyním císařského řezu na přání.Chápu,že je to věc,která zachraňuje životy miminek i maminek,ale tak by to také mělo zůstat.Když pominu to nepohodlí po operaci,rizika při operaci a dlouho po ní pro maminku,tak nelze opomenout ohrožení miminka.Jak fyzické,tak psychické.Mnoho jsem toho četla o dlouhodobých střevních potížích miminek porozených plánovaným císařem,protože tyto děti se vůbec nedostanou do porodních cest a jejich trávící ústrojí se neosídlí přátelskými bakteriemi a mnohem snáz,pak miminko napadnou ty nepřátelské.Moje dcera se narodila ve 2:50 v noci.Ještě tři měsíce se noc co noc v tuto hodinu (plus mínus jen pár minut)budila se zoufalým řevem,ze kterého vstávaly vlasy hrůzou na hlavě,i když jinak byla vcelku neplakací miminko.Je statisticky dokázáno,že děti narozené císařským řezem jsou více zatížené hyperaktivitou,poruchami učení či LMD.Takže ono je hezké říct,že ženy mají právo si nechat přifouknout prsa,odfouknout zadek,tak proč by neměly mít právo nechat si na přání operativně vyjmout dítě.A tady já vidím ten háček,tady nejde o ně a jejich tělo,tady jde hlavně o to dítě a o to,že ho to může ovlivnit do budoucna nebo v horším případě i ohrozit.A to nepochopím,že nějaká maminka podstupuje dobrovolně.Teď ovšem nemám na mysli případ Kiki,tam by psychika opravdu mohla vaginální porod pořádně zkomplikovat.A taky mi nikdo nevysvětlí jak si může nechat dobrovolně udělat na břiše patnácticentimetrovou jizvu,já z ní teda nadšená nejsem.Ale toť můj osobní názor,každý je svého štěstí strojvůdcem:o))Porodům zdar.P.S.Omlouvám se za případné hrubky,píšu bleskem při večerníčku:o)