Ahoj Kiki, rodila jsem jednou, poměrně nedávno, mám osmiměsíční dceru. Předtím 2 samovolné potraty. Celý život jsem nad porodem přemýšlela, celý život jsem byla krmena historkami, bohužel od prvopočátku mojí mámou, která mi líčila, kterak mě rodila 48 hodin a stejně jsem nakonec císařem, na poslední chvíli, a celý život jsem měla strach...
Jsem člověk, který nesnáší když nad sebou nemá kontrolu, když nevím co a jak se bude dít... Pozor, bolest jako taková mi nevadí! Celé těhotenství jsem se smiřovala s tím, že u porodu umřu, čím víc se to blížilo, tím víc jsem z manžela lámala přísahy, že se případně o malé postará, dokonce jsem sepsala závěť!!! Paradoxně ještě větší strach jsem měla z císaře - je to operace a jako takový, nerozdíl od "spontánního" porodu, není prostě tělu přirozený...
V den D, s první kontrakcí jsem pochopila, jak to má příroda a tělo úžasně zařízené - od první bolesti jsem vůbec nepomyslela na to, že bych mohla umřít, myslela jsem jen na to, abych dceři pomohla na svět. Porod nebyl z nejkratších, ani nejdelších, trval 10 hodin, byl přirozený, i když menší problémečky nastaly, ale řeknu Ti upřímně - 15 minut po skončení šití jsem seděla a tvrdila, že kdybych se vyspala, jdu rodit okamžitě znovu. A myslím si to dotěď! Je to nejkrásnější zážitek, jaký mám, dodnes si celý porod několikrát měsíčně "přehrávám" v paměti, mám ho sepsaný...
Jen je mi líto, že tohle už zažiju jen jednou, možná dvakrát:-( Kdybys chtěla, můžu Ti poslat popis svého porodu, ať víš přesně o co jde na mail - tady ho fakt zveřejňovat nechci.
Ať už bude Tvoje rozhodnutí jakékoli, bude správné, ať budeš mít "svoje" děťátko, nebo adoptované, ať porodíš normálně, nebo císařem. Nenech se znervóznit, nenech se do ničeho tlačit. Psycholog je možná dobrý nápad, ale myslím, že ten strach přejde až samotným porodem:-)
Předchozí