Tak například já mám šílený strach z pavouků. Takový, že mě skutečně ochromuje a při setkání s velkým pavoukem zažívám pocit, jako když opouštím svoje tělo a jakoby skutečně "umírám" strachem.
A píšu to proto, že kdyby jediná cesta k dítěti byla ta, že bych musela strávit v porodnici 20 hodin s chlupatým pavoukem v podprsence (tuším, žes to tak nějak napsala), tak bych svojí fobii s předstihem ŘEŠILA ! Umím pochopit Kiki , ale více umím pochopit názor Jany. Je mi jasné, proč je na Kiki i tak trošičku naštvaná. Kiki nám nenapsala, co všechno už udělala pro překonání toho svého strachu. Možná jí křivdím, ale možná opravdu neudělala nic. Nešla k psychologovi, nešla k homeopatovi, nešla ke kineziologovi, nešla zřejmě nikam. O.K., první velký krok udělala tím, že se nám se svým strachem svěřila na hlavní stránce. Ale to je v jejím věku sakra málo ! Tudíž se i já musím domnívat, že její touha po dítěti ještě není stoprocentní.
Předchozí