KatkoFi,
omyl, ja jsem zastance svobodne ale i informovane volby. Sice Kiki nam moc nerekla o konkretni povaze sveho strachu, a tak muzeme se dohadovat, jestli jeji fobie/silny strach ma koreni v kulture (vliv rozsirenych predstav o "drastickem porodu" anebo v psychi (trauma z vlastniho porodu, sirsi strach z nejistot a pod.). Dejiny porodnictvi na takovy strach zanechaly vhodnou pudu, ted vlastne rodi zeny, ktere toho pri svym vlastnim narozeni slizly nejvice. Nicmene, je to silny faktor, s kterym se ma pocitat, silny strach neni zadny spojenec tehotne zeny. Co s tim Kiki udela je jen jeji vec. Psychiatricka pomoc neni zadna hanba, ale aby si ji vyhledala, Kiki musi vazne chtit s tim se poprat, a navic, je otazkou jak moc jeji boj bude uspesny (tehotenstvi je docela kriticke obdobi, nikdo nevi, jestli hormony z nas udela bytost, povysenou nad vsechna zemske starosti, anebo uzlik nervu, znovuotevrenou svym strachum a uzkostem. Zena v kuzi Kiki potrebuje jistotu, ze pokud neco, ta operace je moznost, a nikdo ji nebude trapit typicky lekarskym "uvidime" a uz vubec neodbyvat mravokarstvim. Podle mych predstav,
tehotensky poradce, ktery bude pak i porodnikem, a ktery jeji problem dobre zna, bere jeji problem vazne, a je kompetentni rozhodnout o Cisari byl by pro nej to nejlepsi. Uz jen aby se neopakovala historka 4 lety stara.
Předchozí