Vero, asi tady nemluvime o obycejnym strachu, ale o fobii, a je to pravdepodobny, ze autorka ma to bud ze svych vzpominek na vlastni narozeni (nekdy v sedmdesatych...) anebo zprostredkovane z vypraveni zen generaci jeji matky. To je vse co jsem chtela rict. Porodofobie v evropske kulture ma vice koreni, (treba interpretace porodnich bolesti v semitsko-krestanske tradici jako trestu, a s tim spojene predstavy o spinavosti cele zalezitosti). Existuji vyzkumy, ze zeny mimo tuto tradici snaseji porod a menstruace lepe.
Vsechny tvoje rady vcetne te premyslet a overit se informace:) pro mne plati i pro tebe. Jestli chces se mnou popovidat se o necim konkretne, jsem tady pro tebe. Jinak zastavam nazor, ze zena zna sebe nejlepe, a na zakladne dostupnych informaci musi mit zavazny podil v rozhodnuti pro cisar, epidural nebo normalni porod. Jen ji nikdo nesmi lhat ani namlouvat, ze kvuli te velke hlavicce a dalsich cosi to bez medikalizace a prehnaneneho dozoru nepujde, vis. Ani zamlcovat rizika jakehokoliv rozhodnuti a na kterym koliv z nich malovat cesta. Stejne jak nesmi vycitat jeji zvazene volby pro operacni ci EA cestu.
Předchozí