omlouvám se, většinou chápu názory ostatních, ale něco si skutečně nechat líbit nemůžu. Nezlobte se, je mi 35 (za měsíc a půl), vystudovala jsem VŠ ekonomickou. Manžel je úžasný muž, ano má trpělivost, ale skutečně si nemyslím, že by to se mnou bylo tak hrozné vydržet (i když dokonalá rozhodně nejsem). Těžko říct, jestli jsem skutečně v životě měla všechno, co jsem kdy chtěla - spíš bych řekla, že jsem měla vždy vše, co jsem potřebovala a nestrádala jsem, ne vše co jsem chtěla. A teď se na mě nezlobte, ale skutečně nemyslím jen na sebe, právě tak dlouho jsem o tom mlčela, abych ostatním nedělala starosti, aby prostě nebyli smutní. Jinak před 4 roky jsem nemyslela na nic jinýho než na svoje dítě. Dítě skutečně chci a rozhodně ne kvůli rodině. Doufám, že jsem vás moc nenaštvala a gratuluju k vnoučátkům.
Předchozí