Svého prvního syna jsem porodila v necelých 19 letech, druhého po 14. měs.Nenapadlo mě mít strach a to bylo v době, kdy návštěvy v porodnicích nebyly možné (myslím exkurze-prohlídky), porod s manželem taky.Věděla jsem, že si jedu pro miminko a to bylo to, co mě naplňovalo a myslela jsem jen na to,aby bylo zdravé. Ne každá to tak bereme, každá má jiný práh bolesti apod. Po porodu dcery mě museli uspat,a proto že už to byla má několikátá narkóza v životě a já předem věděla, jak mi je po ní špatně,tak jsem se bála toho. Mdlo, zvracení, zimnice z toho jsem měla strach. Přeji ti aby si strach překonala a brala to jako vrchol štěstí.
Předchozí