Paní Marie,také mám tři dcery ( a vnoučata taky - i když váš počet jen tiše závidím - moje holky se do dětí nějak neženou, taky spíš studují), také se narodily normální cestou a osud mne navíc obdařil schopností rodit "za slanou housku" - prostřední dcera se narodila do hodiny od probuzení doma tím, že mi praskla voda. Takže bych mohla pro přirozený porod horovat asi víc, než kdo jiný. Leč přešla léta a po té co "laskaví" páni doktoři nechali mou maminku zemřít jen v mé péči doma, mám takový panický strach z bolesti, že se mi podařilo minulý týden potupně omdlít strachy při běžné excizi pihy. Autorka má určitě nějaký pro ni traumatizující zážitek, o kterém asi nikdo ani z rodiny neví. A za sebe si myslím, že jí nebude příliš platný ani psycholog. Fakt si myslím, že plánovaně uspaná rodička je lepší, než hrůzou omdlívající maminka. Takže moc držím palečky, ať se podaří najít chápající porodník, který uvěří, že některé strachy nejde při nejlepší vůli překonat.Mnoho štěstí a odvahy. Jarka
Předchozí