Přidat názor k článku Císařský řez na přání

Věro, já jsem člověk porodně dost nebojácný, ale před svým posledním porodem, kdy jsem se poprvé setkala s požadavky na porodní komfort, jsem si také myslela, že je zbytečné strašit matky, co si jaksi nic nevymýšlí a jsou ochotny porodit, jak je zvykem u nás v Čechách. Že je neomalené takzvaně vytvářet problémy. A vůbec sem si neuvědomovala, že ty problémy fakt existují, i když se o nich nemluví. Já jsem ke svému prvnímu porodu jela za Husáka a ten děj, co mě čekal, jsem si vůbec, ale vůbec představit nedovedla. Měla jsem mlžnou představu, že mě doktoři nejak odroděj a že pokud by mě to stihlo z dosahu operačních sálů, tak tedy umřu já i dítě. A nebyla jsem žádná vyjímka, to normální není a je to důsledek striktně lékařského pojetí rození. V mém případě, kdy takzvaně ulítávám na bílé pláště, se žadný problém nekonal, ovšem asi připustíš, že 100% důvěra ve zdravotnictví je podezřelá, možná na hranici diagnozy. Takže nevěříme-li lékařům, sobě vlivem éry "pan doktor mě hezky odrodil" už vůbec ne, tak jakýpak údiv nad strachem?
Proč jsi tak vylítla na Cizinku?