Žena by se neměla vlastně nikdy naštvat, není ženské se naštvávat. Aby si udržela plně svoje ženské schopnosti, tak se nesmí nikdy naštvávat, nesmí mít bojovnou podstatu, ale láskyplnou.
Od tohoto se dostávám k pojmu "prosazení svého porodu", který používají aktivistky. Pro aktivistky prosadit porod znamená, že ho prožijí v určitých podmínkách. Třeba za cenu odjetí do jiné porodnice, třeba za cenu seštěkání se, a svoje vnitřní rozpoložení přitom neměnit, jen se snažit měnit a dirigovat vnější podmínky. Na ženy jiného smýšlení ale nemusíte koukat jak na pasívní mámy neochotné prosadit si svoje. Já to vím, měla jsem smýšlení podobné vašemu. Ale prosadit svoje se dá i jinak, Lído. Loni v mailu sis myslela, že na mne někdo tlačí a že jsem přišla o svobodu a o rozum. Podle mne má daleko větší cenu a hlavně budoucnost snažit se ZLÁSKYPLNĚT svoje vnitřní rozpoložení, abych svůj porod mohla prožít v jakékoliv porodnici šťastná. Protože kdo tohle dokáže, tak nemusí trnout, že se nedostane do té "své" porodnice. Řekla bych, že tohle bývá taky hlavní možná příčina selhání porodu doma. Porod doma by totiž neměl být útěkem před blbou porodnicí, ale přirozeným samozřejmým činem, cítěním, že zkrátka matka vůbec nepotřebuje pomoc. Aby doma rodící žena uměla zvládnout nebo připustit porod i v klasické porodnici. Nelíbí se mi tahání zdravotnictví do soukromých bytů, když to zdravotnictví má jiné starosti samo se sebou a vystavování porodních asistentek riziku. Máma, když se rozhodne pro neasistovaný porod, většinou ví, co dělá. Máma, která žádá asistenci, si není sebou tak jistá, není vlastně zralá na porod doma.
Předchozí