Přidat názor k článku DDT porodnictví

Ale vždyť jsem to už psala :o) K prvnímu porodu jsem ROZHODNĚ nešla nažhavená bojovně, naopak, jsem ZDRAVOTNÍ SESTRA a šla jsem tam s vírou ve zdravotnictví, s vírou, že co chci, to pro ně není problém splnit a co mi splnit nechtěj, to zas není problém pro mne, protože to nepovažuju za důležitý :o) A zrovna tak bojovná jsem byla u prvního dítěte celkově. Ano, máš pravdu, kdybych za své děti musela bojova i teď, udělala bych to. Ale já už nemusím, takže fakt nejsem naladěná bojovně. Občas mě to leze na nervy a vzpomenu na dobu, kdy pro mne nebyl problém např. nějakým způsobem kontaktovat poslance, když mě obzvlášť naštvali. Teď už to pro mne problém je, protože ta bojovnost se jaksi vytratila. Víš, já nejsem velká bojovnice, já naopak jsem naprostý flegmouš, který na sobě nechá dříví štípat. Jenže pak vždycky přeteče poslední kapka a ze mne se stane fúrie a dokud nedosáhnu svého, tak kolem mne všechno lítá :o) Klidný vyrovnaný porod s klidným vyrovnaným šestinedělím mne sklidnily. Takže i když přišly problémy s kojením, tak místo, abych pořádně zabojovala (jako bych to udělala u Verči), tak jsem prostě šáhla po flašce. Teda, ne alkoholu, ale Sunaru :oD

Prostě každá jsme jiná a upřímně řečeno ani trochu mi to nevadí.

S.