Můžu srovnávat. Přirozený porod: taky jsem čekala pekelné bolesti, jak mě všechny kamarádky "připravovaly na realitu". Ve skutečnosti šlo o bolesti srovnatelné s menstruačními křečemi, které se z mírných stávaly silnými. Jenže, jak se intervaly mezi kontrakcemi zkracují, dávají optimismus, že porod se blíží ke konci a s epidurálem je to docela pohoda (pokud se dá něco jako porod nazvat pohodou). Dalo by se říct, že holky, které mají bolestivou menstruaci ví dopředu do čeho jdou. Přirozený porod bolí hlavně během porodu a rodička je po pár dnech propuštěna domů. Císařský řez: za 10 minut odbyto, jenže pak den na JIP pod sedativy (kvůli čerstvě zašité ráně) a dalších 7 dní v porodnici. První dny s vývodem (hadička s kyblíčkem na krev trčící z jizvy) a navíc s přeříznutými všemi břišními svaly. Sebemenší pohyb bolí, protože je neuveřitelné na jak nicotné pohyby se používají břišní svaly (i tam, kde byste to nečekaly). Rána bolí, nedá se pořádně stát nebo vzpřímeně chodit o kašlání, kýchání, smání se nemluvě. Tohle peklo odeznívá pomalu, asi tak dva tři týdny. Samotné hojení jizvy a srůstání svalů je daleko delší. Stejně pak hojící se jizva může dlouho bolet nebo svědit. Císařský řez bolí po porodu. Kdybych si mohla potřetí vybrat, tak jedině přirozený porod. Ta "chvíle" se dá vydržet. Nevím proč jsou porodní bolesti takovým strašákem. Proč ženy, které je zažily o nich říkají těm co je neznají že to jsou nejkrutější bolesti, co ženy mohou potkat a podobně. Není to pravda, znám i horší. Navíc by si každá měla uvědomit, jaký má svůj práh vnímání bolesti. Pokud bolest snáší relativně dobře a z vyvrknutého kotníku neumírá, bude i porodní bolesti vnímat lépe. Navíc nakonci, když jsou nejhorší většinou přichází na řadu osovobozující tlumení třeba zrovna epidurálem. Samozřejmě existují i těžké porody, ale jsem přesvědčena, že s dobrým, vstřícným a chápajícím personálem a jeho "pomocnou rukou" se dají taky zmírnit.
Předchozí