Ahoj,
přečetla jsem si Váš příspěvek a musela jsem si dát panáka. Já vám asi moc nepomůžu s výchovou osmiletého chlapce( mém syna 5 a dceru 1 rok),ale vím, že náš syn se choval hodně agresivně, když ho týraly děti ve školce. Vybíjel si tu zlost na nás. Abych začala od začátku. Dali jsme jej do školky ve třech letech a do dnešního dne trpí dislalií-mluví, ale svou vlastní řečí. Tenkrát jsme na týrání přišli tak, že se začal stranit dětí, v noci se pomočoval a řeč úplně vymizela. A k tomu ta agresivita, kteroou jsme připisovali věku. Já vážně nevím, nechci a nemůžu vás poučovat, člověk může těžko hodnotit rodinu, ve které nežije, nebo s ní není v blízkém kontaktu. Mohla se někde stát chyba při výchově, ale taky ne. Četla jsem, že děti o týrání od svích spolužáků nerady mluví. Je to jen záchranné lano, které podávám.
Přeji, aby se vše v dobré obrátilo.
Předchozí