No tak to fakt nechoď, zatímco po normálním porodu už můžeš běhat jak srnka, tak po osmičkách se 2 týdny ani nenajíš:-)))
Já jsem byla vytrhat všechny osmičky při anestezii, už na křesle jsem se probudila hroznou bolestí, takže mi museli ještě přidat oblbováky, těsně po probuzení pro mě přijel taťka, který se nade mnou, dospělou kozou, rozbrečel, protože jsem byla tak napuchlá, že mi nebyly vidět oči, pusu jsem měla jeden krvavý strup, po stranách obličeje dvě obří podlitiny. Pak mi jeden známý prozradil, že zubaři jsou jenom rádi, když spíš a neřveš a oni můžou prostě rvát trhat, to že pak dva týdny ani nemluvíš je moc netlačí. Nevím jak se jim to povedlo, ale dokonce jsem měla buď prasklý nebo dokonce rozřízlý koutek , do kterého se mi pak dostala infekce.Dva týdny jsem vypadala jako modrá veverka,a bolest byla hrozná. Nerada na to vzpomínám, radši si nechej vytrhat osmičky pooomaaaluuu při lokálním umrtvení, každý týden jednu, rozhodně to bude bolet míň.
Jinak , co se týče kiki, tak bych to viděla taky na odbornou pomoc psychologa. Je pro mě pochopitelné, že má žena trauma z porodu, když ho zažila, protože, co si budeme namlouvat, bolest to je až na pár šťastných vyjímek opravdu děsivá, ale pokud má kiki jen nejasnou představu (pochopit, o co jde může opravdu jen ten, co to zažil),tak mi není jasné, čeho se tak bojí. Bolesti? Vždyť císařák přece taky bolí. Nebo smrti? Nebo svých reakcí?
Já jsem si namlouvala, že budu statečná, trpělivá, poslušná rodička a nakonec jsem vřískala jak na lesy, kousala madla....no estráda:-) Dost jsem se pak styděla a měla z toho svoje malé trauma. Ale dnes po třech letech si říkám, no co, tak si zase půjdu zaječet, hlavně že budu mít miminko. Vždyť, jak se říká, na známky z maturity se tě nikdo neptá, hlavně , že ji máš ne?
My , co už děti máme se díváme na problém kiki trochu jinak. Je pro nás nepochopitelné, že někdo radši nemá děti, než by vydržel pár hodin bolesti, vždyť kdyby to mělo těm našim ratolestem pomoct prožít krásný, zdravý, šťastný život, tak je porodíme klidně desetkrát. Ale kiki zatím neví o kolik lásky a štěstí přichází, takže proto se na to zatím dívá jinak. Přeju jí, aby jí opravdu někdo pomohl to překonat, nebo třeba pomohl porodit císařem, protože bez dětí by náš život byl příliš prázdný.
Předchozí