Přidat názor k článku Psychologické aspekty bydlení

V novém bytě jsem řekla, že obývák má být víceméně prost hraček. Syn má poměrně velký dětský pokoj, a pravda, nejvíce se obvykle zabaví různými dobrodružnými hrami na vysoké posteli v sousedství žebřin a houpacího pytle:-). Trvám na tom, že v obýváku nebude rozdělaná žádná dráha a že se v něm nebude jezdit velkým autem, aby se nezničilo lino. Přesto občas v obýváku brkám o nějaká autíčka nebo kostky... Nicméně k té hluboké pohovce jsme koupili obrovský stolek s velkou policí: tam jsou schované hry, ty "dospělejší" jako Medina a Trans Europa, a obývák je takové naše "hrací doupě":-))).
Rovněž jsem si víceméně vymínila, že v tomto bytě už chci, aby každá místnost nějak odpovídala svému účelu, aby měla svoji vlastní atmosféru. Sice to zatím pořád není "ono", protože nějak nestíháme dodělávat resty ze stěhování, ale už jsem si uhájila, že ani v ložnici, ani v chodbě, ani v kuchyni nebudou žádné dětské kresby, žádné magnetické nástěnky a podobně. Ložnice, až bude komplet dodělaná, bude takovým trochu romantickým koutem - v "mém" koutku mám toaletku se svými "poklady", spoustu šuplátek se zápisníčky, přáníčky a zpěvníčky, a hned vedle je knihovna se značnou částí mých nejoblíbenějších knih (protože je knihovna velká, jsou tam i oblíbené manželovy knihy). Manželovo království je v obýváku - psací stůl s jeho poklady, téměř celá nová komoda, kam schovává své tajnosti, a poličky v obývací stěně jsou tady víceméně zaplněny knihami (různé své slovníky a encyklopedie má hezky při ruce u pracovního koutu). Chodba má být taková mírně decentní místnost - chtěla bych na jediné volné zdi nějaký obraz, anebo, což mi přijde možná ještě lepší, zarámované extra krásné pohlednice z pár nejvýznamnějších míst našeho života. Kuchyň jsem mínila jako mírně exotické místo upomínající na Angeličin pobyt ve Středozemí:-), nicméně praxe je taková, že plocha na nízké skříňce se místo ozdobných objektů honosí televizí, CD přehrávačem a různými předměty denní potřeby, které není kam vhodně odložit a přitom je chceme mít "po ruce"...
Je to pro mě obrovský posun, protože předchozí byt byl daleko chaotičtější (byl hůře rozvržen - místnost u kuchyně, obecně ideální co obývák, zároveň nejmenší místností bytu, kuchyň maličká, takže v tomto "obýváku" ještě i jídelní kout, chodba příliš úzká, takže ji nebylo možno využít k běžnému odkládání drobností typu pošta či klíče, a podobně), a navíc značná část bytu byla neustále obsazena dětskými nástěnkami a výtvory. Na druhou stranu bychom potřebovali se vzchopit a konečně dodělat resty; nemá to zatím ten správný šmrnc.
Jinak souhlasím. Asi jsem taky trochu ulítlá:-) - rovněž mám děsnou potřebu pořád něčím někde postrkovat a něco někde vylepšovat. Bydlíme spolu ve třetím bytě, a v tom prostředním jsme měli tři různé varianty využití místností. Současný byt se mi zdá takřka ideální; nemyslím, že bych měla nějaký důvod zgruntu měnit účely místností. Jen mám obavy, že si nevystačím třeba dvacet let se stále stejným vybavením nebo obrázky. Ale po kom jsem svůj neklid zdědila, to vážně nevím - mamčin byt vypadá pořád dost podobně, prováděla vlastně jen změny podmíněné funkčními úpravami v bytě...