Dík za vaši reakci a za přání. Ale věřte, že vůbec nejsem silná...Chci Vám ještě napsat, že to co mě vlastně "donutilo" k činu, byl můj věk. Nikdo a nic jiného. Blíží se mi čtyřicítka, a když jsem se po nocích plácala v depkách a úvahách co s tím(jelikož jsem se nikdy neodhodlala zajít za odborníkem a tohle někomu vyprávět) vytvořila jsem si "svojí" terapii.Začala jsem si představovat, jak se budu trápit až mi bude 45. Jak už bude pozdě, čas nepůjde vrátit a já si budu říkat, proč jsem to nechala dojít až sem. Když je mi zle teď, jak mi asi bude potom? Tuhle větu jsem se snažila stavět před myšlenku na svou fobii. Myslím, že vy jste asi mladší než já /37/,ale chtěla jsem Vám tím jen říct, jak to bylo u mě a že třeba budete podobný "případ".Přeju Vám vše nej Lucie
Předchozí