Petro, víra musí jít vždy roku v ruce se zdravým kritickým myšlením. Když to druhé zanedbáš, víra sama to nevytrhne. Představa, že se můžeš vyfláknout na ovlivňování dění v materiální sféře proto, že se vnitřně naladíš na nějakou duchovní hladinu a nevystrčíš nos z tohoto svého vnitřního světa a tím, že tě to tvoje vnitřní duchovní naladění nějak čarovně ochrání v materiální sféře od všeho zlého, to je dost nebezpečný životní postoj. Ono to v praxi funguje spíš tak, že ti pak ty materiální problémy nebudou tolik vadit, ale to neznamená, že fakticky přestanou existovat. Materiálno si pojede podle svých pravidel dál a s ním i tvoje dítě, jehož podstatná část materiální je. Řekl bych, že si tímto postojem přímo koleduješ o zkušenost, která tě o tom přesvědčí, i když ti to nepřeju.
K porodu konkrétně a stručně, je rozhodně dobré vědět, co chci a říci si o to. Na druhou stranu, je třeba mít vždy na mysli, že cílem je dosažení optimálního výsledku v rámci toho, co reálně dosažitelné je. Je určitá hranice, za kterou by se už v rozvíjení konfliktu s konkrétním porodníkem u konkrétního porodu nemělo jít, jinak je to v neprospěch toho dítěte i matky. Tedy přirozenost ano, ale ne za každou cenu.
Jinak, jestli máš zájem, jsem také ve specializované diskusi "Já věřím, a co vy", kde si můžeme o tvých názorech na svět popovídat. Bylo by to asi poučné pro obě stany. Diskuse je zde:
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep.asp?z_podkategorie=no&id=1133
Předchozí