Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Tak tedy nevím,za celou mou sedmiletou mateřskou, se mi tohle opravdu nestalo.Já se jen občas dostanu do konfliktu s nevrlými dědky,do kterých jemně najedu kočárkem,např. v MHD nebo ve frontě u pokladny,když neslyší mou výzvu s dovolením a kteří mě pak seřvou, že nedávám bacha.Tak toto se mi občas stává. Ale nějaké cizí paní,aby se rozplývali nebo dokonce vychovávali...Pravda,že naše děti mají výstupy na veřejnosti jen velmi zřídka a já sama působím dost nepřístupně,tak se toho jen tak někdo neodváží. A bydlím ve velkém městě,kde asi lidi nejsou zvyklí se vybavovat s kolemjdoucími. To tu dělají jen blázni...Aby mi někdo strčil hlavu do kočárku, to bych asi vyletěla z kůže.A asi je to na mě předem vidět :-) Co se mi však stává a dosud nevím,jak na to mám reagovat,kluci(6 a 4 roky)mají ve zvyku,zapříst rozhovor se spolucestujícím (většinou paní v důchodu) v MHD a vykecají všechno. Dětem to nezakazuji (bavit se s cizími lidmi), nechci, aby byli předem nedůvěřiví a stejně, kdybych jim to zakázala,asi by nejspíš s někým zapředli rozhovor,a pak by sdělili,že jsem jim zakázala mluvit s cizími lidmi. Ale to by se pak třeba nechtěli bavit s nikým a třeba by se pak báli požádat o pomoc...Takže to jejich sdělování cizím lidem nijak neřeším. Jak tohle správně reagovat? Tedy už jsem se jim snažila vysvětlit,že nemusí vyšichni vědět,kde bydlíme,jak se jmenujeme...Ale asi nepochopí proč,mně to zas tak nevadí,když to řeknou...Je třeba to řešit?