Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

A teď si představte, kdybyste měla dvojčata jako já :-). Neustále odpovídám na otázky, jestli to jsou kluci, holky, když řeknu, že holka a kluk, spousta lidí se mě dokonce zeptá, jestli jsou jednovaječná dvojčata. Po městě s kočárkem už chodím tak, že nekoukám vpravo ani vlevo, s nepřítomným výrazem jdu a zásadně se na nikoho neusmívám, asi vypadám jak namyšlená fiflena, ale po patnácti měsících už nemám sílu dál odpovídat na stále stejné a kolikrát opravdu hloupé otázky.
Předevčírem se mě jedna babička odvádějící vnouče do školky ptala, jestli k nim mám i starší, když jdu ze školky, mám, čtyřletého syna, její odpověď "To vás teda lituju" mi naprosto vyrazila dech, vzhledem k tomu, že mám všechny děti na IVF (umělé oplodnění), rozhodně mi nepřijde k politování, že někdo má tři krásné a zdravé děti. Navíc dvojčata ohodnotila jako tlusťochy (v roce měla Anička 8,86 a František 8,87 kg, což mi jako váha tlustého batolete nepřijde).
Doufám, že jednou nebudu já někomu pokládat takové otázky :-).