Možná se to i děje - matně si vybavuju, že mi od doby, kdy byl syn miminko sem tam někdo říkal, že je krásná holčička, ale nikdo na něj nesahal a ani se ho neptal, jak se jmenuje... a i kdyby se ptal, šlo by mi to jedním uchem tam a druhým ven. Syn je vychovávaný tak, že řekne na rovinu, co se mu nelíbí, takže kdyby se po něm někdo sápal a on to nechtěl, zachová se podle toho "verbálně i nonverbálně".
Mně je tohoto typu důchodců líto, přijdou mi osamělí, nešťastní, proč bych jim proboha "nedovolila" bavit se s mým dítětem? Třeba je to jejich jediný hezký zážitek za celej den. Stáří není nakažlivá choroba a pochybuju, že by mi někdo z gerontů hodlal dítě ukrást...
Předchozí