Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Vždycky mě to vytočí, protože je to drzý chování. Zrovna se mi stalo, že sem šla na poštu a důchodkyně se začla nad dcerkou rozplývat a vyptávat se, tak sem dost nevrle dala najevo, že se s ní bavit nechcu, ale jí to vůbec nevadilo a dokonce chytla dcerku za ruku. To mě fakt naštvalo, vzala sem dcerku do náruče a zvolila sem rychlejší tempo, takže sme důchodku nechali v závěsu za sebou. Naše sousedka je taky hrozná, otravuje se strašnýma kravinama (něco jako Akce kulový blesk - ještě jsem si vzpomněla, jestli máte půdičku, mohla bych vidět půdičku?), no tak sousedka mi naposledy zasvěceně vykládala, že už by dcera měla mluvit, proč ještě nemluví, jestli je normální atd... Řekla sem, že dcera se nebaví s "takovýma" lidma. Myslela sem blbýma, ale asi jí to taky nedošlo. Příště budu ráznější.
Mega mě vytočilo, když sem si sedla na lavku v parku, vedle na lavce seděla důchodka, zaparkovala sem kočárek, vytáhla sem lahev a napila se minerálky, když v tom déčkařka začla mluvit na dcerku stylem: "maminka by ti měla dát napít jako první, že jo, chudáčku, určitě máš velkou žízeň..." Protože nemluvila na mě, ale na dceru, tak sem jí nechala být, ať se vykecá, a úplně sem ji ignorovala, což asi byl trest největší.
Prostě pokud si se mnou nebo s dcerou začne cizí člověk vykládat a nezajímá ho v nejmenším, jestli to chcu nebo ne, tak je to podle mě normální drzost, a vůbec mě nezajímá, jestli je ten člověk starej, nemocnej, opuštěnej... to není omluva pro nic.