Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Monty,

já s Tebou naprosto souhlasím. Mě zájem důchodců o mé děti ani v nejmenším neobtěžuje, moje dítka jsou komunikativní a tak se na ně smějou a spokojenost je asi na obou stranách.

Jen nemám ráda, když na děti někdo sahá (protože se je snažím učit, že nikdo cizí by na ně sahat neměl), a to se ohradím a pokud to nefunguje, tak dost důrazně, ale snažím se taky s úsměvem - je mi jasné, že ten starý člověk to nemyslí nijak zle.

Cíleně nepříjemná jsem byla snad jen dvakrát - poprvé, když mi pošťačka (statná čtyřicátnice) chtěla sahat na prvorozené miminko v sedačce, právě přivezené z porodnice (měla jsem pěkně rozházené hormony, ale i teď si myslím, že na cizí dítě, natož takhle malé, se NESAHÁ), podruhé, když sousedka (čiperná důchodkyně mladistvého vzhledu, žádná chudinka, a děsná jedovatice) měla už po několikáté jedovaté poznámky na starší dítko, jaká je ostuda, že pláče (přijeli jsme odněkud autem a děti v sedačce skoro vždycky usnou a to starší po probuzení pravidelně řve jak tur.

Tolik zloby proti starým lidem taky moc nechápu :o((((