Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Kudlo,
mně nevadí, když na syna někdo sahá, to si už ve svým věku musí řešit sám, jestli se mu to líbí nebo ne. A on není typ člověka, kterej by trpně snášel něco, co se mu nelíbí.
Když byl miminko, bylo mi to úplně jedno, kdo na něj sahá nebo nesahá, a jemu asi taky, nikdy neprotestoval. :o) Dneska, když vidím, na co všechno venku (v tramvaji, v metru, na návštěvě, v parku...) sahá SÁM, tak opravdu nebudu řešit, jak je na tom ten který důchodce s hygienou.
Já sama nesnáším, když na mě lidi sahají. A hodně. Nikdy jsem nebyla kontaktní typ, nejsem zvyklá z dětství na žádný mazlení a cicmání, když jsem se snad už někdy v pětadvaceti letmo otřela o vlastní matku, tak jsem ucukla, jako kdyby mě popálila. Mám někdy problém i s tím, že na mě sahá syn.
Naštěstí na mě lidi nesahají, asi nemám krásný kudrnatý vlasy a faldíčky. :o)
Nicméně všechno se podle mne dá řešit slušně, bez afektu, bez předpojatosti. Každý jsme nějaký, někomu dotěrní senioři vadí, někomu ne, ale hnusný na ně podle mého názoru nemusí být nikdo. Sprostota a křij jsou známkou... no, řekněme nižšího stupně kultivace osobnosti. :o)