Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Já celkem chápu, že to může někomu vadit... sama jsem člověk který nikdy nevyhledával kontakt s velkým množstvím lidí, a už vůbec ne s cizími. Nicméně pro důchodce a jejich samotu mám pochopení, žila jsem deset let v jedné místnosti se svojí babičkou. Důchodci mne celkem často oslovují, už tedy ne skrze dítko, ale protože mám velmi dlouhé vlasy v copu... a babky s fialovou trvalou nostalgicky vzpomínají na své mládí, na maminky které takovéto vlasy mívaly. K takovým lidem jsem slušná a obzvláště přívětivá, vyslechnu je, ale mojí přirozeně samotářské povaze to prostě po chuti moc není, i když proti starým lidem z principu nic nemám a chápu jejich potřebu kontaktu a jsem ráda, že jim takto třeba pomůžu. Myslím, že za předpokladu, že se člověk ke komunikativnímu starouškovi zachová slušně a přívětivě (a třeba i asertivně, všechno si nemusí nechat líbit), a tím mu "zlepší den", může si pak klidně pro sebe pomyslet "tak sis bábo ulevila" a jít dál... Není asi nutné si to brát osobně, je to třeba můj styl humoru, kterým si udržuju psychické zdraví :o)
Jinak mnohem horší než dotěrní důchodci mi přijdou dotěrní muži (v Praze se občas nějaký potká, na otázku jestli bych s ním šla na večeři odpovídám otázkou jestli může jít i můj manžel), dotěrní tazatelé otravující mne denně cestou do práce a z práce otázkami jakého mobilního operátora preferuji, dotěrní "agenti s teplou vodou", kteří mi volají a nabízejí převratný žehlicí systém za pouhých 56 tisíc který prostě musím mít, a všelijaké spamy, o které nemám zájem (dobrý den, já vás vítám v našem obchodě, když si koupíte troje kozačky, dostanete čtvrtý pár zdarma; dobrý den, vidím, že si z regálu vybíráte vložky Libresse, chtěla bych Vám nabídnout účast v našem dnešním slosování o zajímavé ceny; dobrý den, máte problémy se spaním? Chtěl bych vám nabídnout bezplatnou konzultaci v našem studiu Zdraví...)...