Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

tvůj příspěvek neměl být schován ve spleti těch ostatních, měl být na samostatném místě, aby si jej všichni přečetli. Takhle přesně a přitom krásně bych to nenapsala. Bydlím ve věžáku velkého města, často mě i děti oslovují sousedé i neznámí lidé. Pokud jsou slušní, ráda jim "obětuji" trochu svého času. Jsem na mateřské a práce v domácnosti neuteče, tak proč bych se nepobavila se starší sousedkou. Co na tom, že jí dokonce někdy už špatně rozumím anebo že malý chvíli jančí - i on se musí naučit, že trpělivost (a ochota) růže přináší. Kolikrát už mi na oplátku pomohly právě staré sousedky: jedna přišla se zeleninou ze své zahrádky, jiná přihlídla dítko na pískovišti, nedávno jsem dostala nádherný exemplář fialky a v neposlední řadě i dvě odrážedla pro děti.
Ve výchově dělám sama seky a nejsem dokonalá, takže neřeším, že mají někdy tendenci se mi do ní plést. Zároveň se ale natolik tolerujeme (ale to jsem si získala svým chováním k nim), že mi nikdy staroušci nelezli do kočáru a nesahali na miminko. Jestli pohladí dvouletého kluka, tak to mi teda nevadí. Jaká matka - takový syn, takže je společenský a komunikativní (měl příklad).
Jsou jediné vyjímky, kdy jsem se setkala s hrubostí důchodců, a to např. v MHD anebo v hypermarketu, ale i tam se najdou jak sprostí, tak i slušní starší lidé, asi tak jako mezi námi maminkami ...